Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry na život a na smrt 5.díl

577


Sestry na život a na smrt 5.dílTak tady je onen slíbený článeček :) Konečně se dozvíte jak dopadla Bella u Edwarda atd atd.. no prostě čtěte a POVINNĚ kdo přečte, zanechá komentář. Prosím...

Sestry na život a na smrt – 5. díl

Písnička - http://www.youtube.com/watch?v=On_ZPiDEqkA&feature=fvst

Pohled Isabella Marie Swanová:

Zbytek školního dne byl děsně nudný. Pořád jsem byla duchem mimo, přemýšlejíc o Edwardovi. Proč tam on nebyl? A vůbec by mě zajímalo, co vyvolalo tu nesnesitelně naštvanou náladu Alice?

„Slečno Swanová, můžete mi objasnit o čem byla tahle ukázka?!“ Vytrhl mě z úvah profesor

„Já., nevím… asi, eh.“ Soukala jsem ze sebe. Bezděky jsem pokrčila rameny a nasadila nevinný výraz. Samozřejmě ani nevím, o čem je tady řeč. Měla jsem hlavu plnou důležitějších věcí než nějaké literární eseje a podobné žvásty, kterýma zaplňoval pan Craig ( náš češtinář) hodiny. Ke konci hodiny jsem nervózně pokukovala snad každých deset sekund na hodiny. Pořád zbývalo pět minut. Po nekonečně dlouhé době zazvonilo a rychle jsem si sbalila věci do batohu, a šla jsem po chodbách ke své skřínce Vzala jsem si věci, a loudavým krokem se odebrala k parkovišti. Samozřejmě jsem celou cestu vyhlížela Edwarda. Ale i kdybych ho viděla, stejně bych ho nejspíš nepoznala. Vůbec ho přece neznám. Jen kdyby byl třeba s Alice… Zoufala jsem si. Za chvíli nasedla spolu s Rose a Jess do auta. Cesta proběhla za mučivého ticha. Občas promluvila Irenne, ale s konverzací neuspěla u nikoho z nás. Když jsem přišla domů, napustila jsem si vanu. Příjemná horká voda mi uvolňovala promrzlé svaly, a působila i na mou rozrušenou mysl uklidňujícím vlivem... Dnes byla venku už docela zima.. aspoň pro mě. Ve Forks je mi sice zatím dobře,ale v New Yorku bylo rozhodně i lepší počasí... Tady pořád jen prší. Povzdechla jsem při vzpomínce na kamarády.. Tak moc mi všichni chybí.. Alespoň že nás s Rose adoptovali společně. Nesnesla jsem pomyšlení že bych se měla odloučit od své sestry. To mi připomíná,že bych za ní měla po koupeli zajít,zda něco nepotřebuje.. Osušila jsem se, a oblékla si novou noční košili,kterou mi dala Irenne. Zamračila jsem se na sebe do zrcadla. Ten výstřih je zbytečně hluboký a také jsem byla zvyklá jen na pyžama, a připadala jsem si v ní trochu víc odhalená než oblečená. Také jsem na sobě nikdy neměla letní šaty, kvůli zvyklosti v domově. Ale tady je naštěstí potřebovat ani nebudu… Odvrátila jsem pohled od zrcadla a vyšla jsem z koupelny,toaletní tašku v ruce. Vůbec mi nevadilo, že máme s holkama společnou koupelnu, byla jsem zvyklá z domova. „Rose?“ ohlásila jsem se při vstupu do jejího pokoje. Ležela na posteli a četla knížku. Nějaký tlustý román o upírech a podobných fantaskních bytostech. Pamatuji si jak nám o nich teta Anne vyprávěla když jsme byly ještě malé... Ale já moc na čtení nejsem..

„Eh, Ahoj Bells“ vesele mě pozdravila, a zaklapla knihu. Nemotorně se pomalu posadila. Začala jsem jí líčit můj první den ve Forkské střední škole. Ona mi na oplátku také pověděla své dojmy z dnešního rána, jak se seznámila s Mikem a jiné události. „Jsem ráda že se ti tady líbí“ odpověděla jsem upřímně. Pomohla jsem jí do koupelny, a potom jsem ji nechala v klidu ve vaně. Za chvíli mě bude zase potřebovat. Chudák holka, celý život před sebou, a zrovna moje sestra musí mít takovou smůlu v životě.. Nikdy nedopustím aby se jí cokoliv mělo stát. Pak jsem pomohla Rose s běžnými věcmi,které jsem považovala už odmalička za denní rutinu. „Dobrou noc“. Dobrou a děkuju ti že se o mě tak hezky staráš Bello,bez tebe bych to nezvládla.“ Usmála jsem se a zhasla světlo v jejím pokoji. Ale ještě jsem nešla spát,potřebovala jsem přemýšlet.. Odhrnula jsem závěs, a otevřela dveře na balkón dokořán. Chladný noční vzduch mě sice roztřásl, ale po chvíli mi cuchání vlasů vánkem začalo být příjemné. Chvíli jsem tam stála a přemýšlela.. Proč je Edward tak divný a co proti mně má? Co je vůbec zač? Chvíli jsem přemítala ale pak mě přemohl spánek. Zdál se mi nádherný sen. Byla jsem v lese s Alice. Všude vonělo jehličí a půda prosycená ranním deštěm. Pak jsem spatřila nádhernou laň. Přibližovala se k nám. Její štíhlé tělo se napjalo, odrazila se ke skoku. A pak mě elegantně vzbudila Irenne. Přímo uprostřed snu…

 

***

Asi jsem si zapomněla nachystat budík… Šla jsem si do koupelny udělat ranní hygienu, a poté jsem přemítala co si vezmu na sebe. Vytáhla jsem ze skříně bledě modré tričko, a bílou mikinu, a přiléhavé černé džíny. Je tu tolik věcí, takový zmatek.. nemůžu tady nic najít.. Snad se brzo zorientuju.. Šla jsem ještě za Rose.. Ale ta už byla mezitím dole v kuchyni, a snídala. Dneska jí to moc slušelo, vlasy měla zapletené do francouzského copu, který perfektně ladil ke kárované košili. Odsunula jsem si jednu ze židlí, a přisedla ke stolu. „Dobré ráno“ pozdravila jsem všechny... Odpověděli mi. Nejradostněji asi Irenne a Rosalie. Jessica byla dneska nějaká zakřiknutá. Obvykle pořád něco říká,ale dneska se horlivě cpala toastem,aby nemusela nahazovat téma ke konverzaci. Bylo mi to divné, ale nic naplat,taky jsem si vzala jeden toast, namazala ho máslem a medem. Nalila jsem si kávu, ale když jsem si uvědomila, kolik je hodin, jen jsem si lokla, a pospíchala se přichystat.Umyla jsem nádobí a zašla si pro batoh. Oblékla jsem si bundu, nazula tenisky, a mohly jsme vyrazit. Celou cestu do školy bylo zase to nesnesitelné ticho. Měla jsem plnou hlavu Edwarda, Alice a její rodiny , samozřejmě se mé myšlenky točily ve víru otázek… Rozloučila jsem se a pospíchala k šatnám.. Chvíli jsem tam jen tak nečinně seděla, a přemítala. Z mého transu mě vytrhl až školní zvonek. Nestihnu to! Nechci přijít hned pozdě. A už vůbec si nemůžu dovolit běžet.. Ale je to ještě tak daleko.. s nejvyšší opatrností jsem se přece jen rozběhla.. Dávala jsem si strašný pozor na to,kam šlapu,abych neudělala nějakou chybu…V New Yorku už na tohle byli u mě zvyklí. Ale tady? Všichni by se mi smáli a nehodlala jsem si hned na začátku udělat trapas… V panice jsem vyběhla schody. Už jen poslední chodba a máš to Bello! Pomyslelo si mé vnitřní já. Protlačit se davem mi dalo víc než velkou práci ... Vbíhala jsem ho učebny a ztratila jsem půdu pod nohama. Zatracený práh! Rozsypaly se mi učebnice, a já cítila,že každou chvíli dopadnu na tvrdou podlahu, a všichni se mi rozesmějou . Ale to se nestalo.

Co jsem ucítila,mě překvapilo...

Nebyla to tvrdá zem, a ani tu nebyly smíchy roztáhnuté obličeje.. Ale byl tu jeden spíš starostlivý, než rozesmátý. Uvědomila jsem si že mě dvě silné paže drží uzamknutou v objetí. „Dávej si prosím pozor kam šlapeš, nerad bych aby se ti něco stalo...“ řekl sametovým hlasem. Do tváří se mi nahrnula červeň,když jsem zjistila co se stalo.zatracený práh…Panebože, to je takový trapas!!...

„Eh.,díky“ vypravila jsem ze sebe udiveně,když mě v rychlosti pustil z náruče, ale natolik opatrně,abych neupadla... Mlčky jsme se odebrali do lavice, kde bychom měli sedět.

„ Jsem Edward Cullen. Ty budeš nejspíš Bella,že?“A nasadil pokřivený úsměv. To je Alicin bratr..Panebože,takhle jsem se mu představit nechtěla…Zaúpěla jsem v duchu

„Jo… Už jsem se seznámila s tvými sourozenci. Kde jsi byl včera?!“ Řekla jsem udiveně. Má tak nádherné zlaté oči… A ta jeho dokonalá výslovnost… Ne! On je celý dokonalý. Ne, on není JENOM dokonalý.On…

„No,včera mi nebylo dobře.“ Odsekl a tím mě vyrušil z úvah. S touto odpovědí jsem se nespokojila, ale mlčela jsem. Do konce hodiny už nepadlo ani slovo. Pak se nabídl, že mě provede po škole. To mě překvapilo. Chtěla jsem mluvit s Rosalií. Samozřejmě si držel patřičný odstup, a vypadal celkově, jako kdyby byl v místnosti plné nejodpornějšího pachu. Aspoň se tak tvářil. Ale moje vlasy dneska voní po heřmánkovém šamponu, tak co mu vadí když ne já? Když jsme dorazili do jejich třídy, a spatřili Rose, všimla jsem si nepatrné změny v Edwardově výrazu… Nepochybně není divu, Rosalie je neuvěřitelně krásná.. Skoro jí až závidím. Zpozorněl,když jsem na něj pohlédla, a uvolnil svou grimasu.

 


Tak doufám že sem vám tato kapitolka líbila. Těšte se na další kapitolku. Tu umístím na web ale až v neděli. Zítra absolutně nestíhám. A navíc ještě není napsaná :) Zatím mám jen na papíře nápad. TAK SE MĚJTE A PIŠTE KOMENTY :) Brambooorka

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sestry na život a na smrt 5.díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!